Vlastnosti - Pt
• Objevena 1735
• Platina – je velmi těžký a chemicky mimořádně
odolný drahý kov stříbřité bílé barvy.
• Hustota = 21,45 g/cm3 (3 x větší než Fe)
• Teplota tání = 1772 0C
• Teplota varu = 3825 0C
• Kujný a tažný kov
• Elektricky i tepelně středně dobře vodivý
• Rozpouští se v lučavce královské a pomalu i v kyselině chlorovodíkové za přítomnosti vzdušného kyslíku nebo peroxidu vodíku
• Společně s osmiem patří k prvkům s největší
známou hustotou
• Zajímavá je schopnost platiny pohlcovat značné objemy plynného vodíku. Platina vykazuje také značné katalytické vlastnosti a to jak ve sloučeninách, tak jako kovová.
Historie
• Indiáni z Jižní Ameriky znali platinu dávno před
příchodem Evropanů, a používali jí ve slitinách se stříbrem a zlatem, i ryzí.
Vykopávky umožnily archeologům stanovit technologický postup výroby. Drobná
zrnka ryzí platiny se mísila se zlatým prachem a v malých dávkách se žílala na
kouscích dřeva. Zlato spojovalo platinová zrna. Kousky kovu se rozžhavily v
plameni, oba kovy se vzájemně prolínaly a vznikla jakási slitina. Ta se nakonec
tvarovala kováním.
• Když se v polovině 16. století platina
dostala do Evropy, nikdo nedokázal tento šedivý kovový prášek použít. Nedal
se ani roztavit, ani rozpustit
• Španělská vláda dostala v r. 1775 ze svých jihoamerických kolonií první kilogramy platiny, vydala brzy příkaz pečlivě jí oddělovat od zlata, s nímž byla společně dobývána, a sypat ji pod zvláštním dozorem vládních úředníků do moře, nebo do velkých řek.
• v r. 1819, kdy byly platinové rozsypy nalezeny i
na Urale
• Objevili způsob jak materiál zpracovat bez
tavení (teplota tání Pt 1773 °C byla tehdy ještě nedosažitelná). Poprvé
použili metodu práškové metalurgie
Výskyt
• Tím nejdůležitějším minerálem, z něhož pochází prakticky veškerá průmyslová platina a většina jejích doprovodných kovu, je polyxen.
• Je to tuhý roztok platiny, železa, iridia, rhodia, palladia, mědi, niklu aj. Jinak řečeno, je to minerál s nestálým složením.
• Polyxen se vyskytuje roztroušený jako stříbrolesklé šupinky mezi křemičitanovými zrny v ultrabazických horninách.
• Velice vzácně se platinové minerály vyskytují i v křemenných žilách s chloritem a hematitem, například ve Watersbergu, Transvaalu (JAR) nebo v Sajanách (Rusko).
• Když se křemičitanové horniny rozpadnou, jsou částečně rozpuštěny či odneseny vodou, a těžší minerály zůstávají na místě, tvoří někdy velice bohatá sekundární rozsypová ložiska.
• Platina, přesněji řečeno polyxen, a jeho průvodci sysserskit, něvjanskit a další se vyskytují ryzí stejně jako zlato.
• V náplavech se někdy najdou i krystaly. Velké valouny platiny se objevují vzácně. (V devatenáctém století byly z uralských nalezišť získány i velké exempláře o hmotnosti až osmi kilogramů.)
• Dnes jsou platinonosné rozsypy již z větší
části vyčerpány.
• Hlavním zdrojem těžby jsou proto sulfidická ložiska mědi a niklu, vázaná na bazické horniny, hlavně gabra a nority.
Nejbohatší světová naleziště
• jsou v jižní Africe, (kde se v některých hlubinných dolech v Jihoafrické republice těží až ve čtyřkilometrové hloubce. Existují zde však i naleziště, kde se hornina s jemně rozptýlenými částečkami kovu těží povrchově.)
• Sibiř a Ural, (kde se vzácně nachází platina i ve formě nugetů o váze i několik desítek gramů.)
• Kanada i USA
Získávání
• Rudy ve většině využívaných nalezišť vykazují
kovnatost 5 – 20 g/t. Obvyklým způsobem zkoncentrování drahých kovů je flotace
po jemném namletí vytěžené horniny.
• Platina se vyrábí poměrně obtížně. Nejčastěji se získává z anodických kalů, které vznikají při rafinaci kovů, kde je platina přítomna ve formě příměsi.
• celosvětová produkce platiny je přibližně 90 t
Využití
• Odolné chemické „nádobí“ – 40% (pro rozklady vzorků tavením nebo spalováním za vysokých teplot)
• Ve sklářském průmyslu je základním materiálem
speciálních pecí na výrobu optických vláken
• Katalyzátor – v řadě organických syntéz v ch. průmyslu
• Autokatalyzátor
• Termočlánky – pro přesné měření vysokých teplot
• Dentální slitiny
• Šperky
Literatura
• Platina – http://www.nom.wz.cz/KOVY/platina.htm